Budou orgie. Čokoládové ;)
Valentýn ve mně řadu let vyvolával spoustu emocí. Obdobně jako Velikonoce, ale o těch zas jindy. Na Valentýna jsem coby druhačka hltající BravoGirl čekala, KDO si mě všimne. Coby třeťačka a dál jsem doufala, ŽE si mě někdo všimne. Postupem let jsem tenhle importovaný svátek ignorovala, hájila, milovala i nenáviděla. Letos se těším.
Ne snad proto, že by mě růžová srdíčka ve výlohách a všelijaké cukrbliky v regálech obchodů nějak rozvášňovaly. Nebo proto, že bych doufala, že dostanu nějaké mega super úžasné vyznání lásky doprovozené kytičkou jako symbol nehynoucí lásky. Klid. Prostě chci být s se svým milým a chci mu připravit nějaké malé překvapení. Anžto jsem jinak líná se k nějakým echt dobrým výtvorům dokopat, tohle je ideální příležitost.
V časopise, co mi ho maminka v neděli podstrčila na cestu vlakem, jsem našla ideální inspiraci. Článek je nazvaný Čokoládové orgie. Hned se mi v hlavě zrodil plán. V úterý se uvidíme jenom krátce, v rámci jedné kulturní akce, na kterou nás pozval společný kamarád. Brzy po ní má Chlapec ještě jiný program, čili v tom mezičase dostane kouzelnou krabici... A jestli se mi to povede, bude tu brzo i fotka s návodem. Případně s odkazem, pokud se na webovkách Ženy a život objeví.
Taky v posledních dnech přemýšlím, co vyrobím na záverečný soukromý ples tanečních. Taneční mistr se svojí paní nás ponoukali, ať řekneme babičkám, ať nám něco napečou. Inu, kdyby mi bylo šestnáct, tak jako je valné většině účastníků toho kurzu, taky hodím přípravu občerstvení na zkušenější (a přiznejme si, i schopnější) členy rodiny. Maminka mě na půlkolonu a kolonu (šlusku/závěrečnou) i česala, případně sehnala paní na česání (to už je let. Od té doby se moje účesy na plesy a podobné akce mimochodem velmi zjednodušily).
A tak chodím a přemýšlím a přemýšlím a chodím... Zatím sázím akorát na maxi jednoduchý a maxi vděčný slaný závin z listového těsta.
Rozložím už rozválený plát těsta (seženu za pár korun v Lidlu), doprostřed položím vedle sebe pár plátků šunky, na to plátky eidamu, na to tenké plátky papriky, pokapu kečupem, případně posypu provensálským kořením, přeložím těsto z jedné a z druhé strany a vzniklý závin potřu rozšlehaným žloutkem. Peče se to v troubě předehřáté na 180°C cca 10-20 minut (to si nepamatuju, ale člověk to pozná, nesmí smrdět spálenina:-).
Ale co dál? Vzhledem k tomu, že času na přípravu jídla mít nejspíš moc nebudu, chce to něco fakt jednoduchého. Na výborné jednohubky ze čtverečku eidamu a kuličky hroznového vína bude zřejmě moc drahé víno takhle v zimě. No tááák, kam jsem dala hlavu? Jdu ji vložit do kuchařek...
P.S. Když jsem dneska obcházela tofu hledící mi z chladničky v supermarketu nestydatě do tváře, říkala jsem si: "tohle nikdy". A pak se dočtu, že izoflavony, které obsahuje, podle jedné studie zřejmě zabraňují ničení kolagenu. Myši krmené těmito izoflavony vystavené UV záření měly totiž méně vrásek (btw. dosud jsem netušila, že i myši mají vrásky) a hladší pleť, než myši, které ten izoflavon nejedly. Hm. Čas na změnu názoru?
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Komentáře obsahující invalidní prvky budou editovány, lépe smazány :)