Ten pracovní režim je náročný
I když jsem nezaměstnaná.
Ráno jsem se vykopla z (konečně) vyhřáté z postele někdy po půl osmé. Rychle nasnídat a fofrem na schůzku. Inteligentně jsem ji domluvila už na půl devátou. Na zítra taky. No můžu si za to sama... Když jsem kadeřnici pár minut před desátou volala s omluvou, že dorazím se zpožděním, tak mi ta chuděra do telefonu řekla, že to dneska stejně balí, že je jí zle. Bylo to slyšet :-( Takže jsem dovalila přes kraťounkou zastávku na bytě do práce během pár chvil. A pak jsem sama vyrazila na oběd, kolegové od nás jít nechtěli. Ovšem sotva jsem do sebe hodila pár lžic polévky, objevili se ve dveřích restauračky povědomé tváře. Jojo, kolegové z jiných kanclů. Bohužel moje paměť na jména je ještě horší než na obličeje, čili jsem z náznaků vytušila, s kým z nich jsem se ještě neseznamovala, učinila jsem tak, a pak jsem trpělivě čekala, až se vzájemně budou oslovovat. No ale byl to moc fajn oběd, byla s nima sranda a pohoda. Prý je mám chodit rozptylovat. Ráda :-) Teda jestli tam zůstanu, že. Jeden šéf je na horách, druhý kdesi v Thajsku nebo co a já furt nevím, kde a jestli a za jakých podmínek by mě chtěli. No nic.
Po obědě jsem fičela na sraz s kolegou, jeli jsme na další pracovní schůzku. Ta byla fajn, i když moje role tam je spíš "být neviditelná". Vzhledem k těm beďarům, co mi vykvetly kolem brady, bych si to občas i přála. Po schůzce jsem ještě cosi tvořila v kanclu, odcházela jsem před pátou odpoledne, ve frontě na poště kvůli dopisu s číslem účtu na předplatné časopisu (zlatý elektronický věk se všemi jeho vychytávkami!) jsem strávila sto let, dalších sto padesát v H&Mku při shánění kompletu čepice-rukavice-šála (páč už mi ta trojbarevnost tolik nevyhovuje)... Na byt jsem dorazila v sedm, s kalhotama velbloudí barvy za dvě stovky (ty jsem tam nemohla nechat, jsou super!), samozřejmě bez čepice, rukavic a šály. Ty totiž šly už dávno do výprodeje, a s úderem mrazů byly z věšáků pryč natotata. Povídala paní prodavačka.
No a než si člověk uklohní večeři ze zdrojů "co dům dal", protože znova do té kosy se mu pro kousek chleba chodit nechce, zvládne si u toho přečíst pár stránek z Diety, uvařit a inhalovat zázvorový čaj a je devět, čas na sprchu. Pak deset. A teď je zas půl jedenácté a já vím, že se mi ráno bude, jak by řekl můj bráška, "chujovo" vstávat.
Čili za dnešek jsem reálně nic moc nestihla. S výjimkou aktuální práce. Taky jsem si už opravdu přestěhovala pár ramínek s věcmi nenošenými/jarně-letními ze skříně na chodbě do skříně v bordel-kumbálku. Dokonce jsem objevila kalhoty, na které jsem zapomněla, že je mám a zítra je využiju na další ty schůzky. Jen si je ještě musím vyžehlit :-(((((( A poctivě jsem si nakrémovala boty. Dneska dostaly zabrat. V Brně nasněžilo :-/ Taky jsem se stihla znechutit nad článkem z Diety, ač jsem zatím četla jen ty rámečky kolem. Je o zhubnutí matky a dcery. Dcera měla před hubnutím konfekční velikost 38-40, matka 40-42. Obě v normě. Podle mě. Po zhubnutí jsou na 34-36. Obě nezdravě vychrtlé. Podle mě. Kam ten svět (a ten časopis) spěje???
Taky jsme si dneska volaly s Mamuškou. Nabídli jí hned několik jobů. Dokonce i jeden její vysněnej. Jenže ještě nechce dávat prcka do úschovy, tak vezme ty míň vysněný, ale zato jsou to menší úvazky. Její schlíplé sebevědomí konečně zase povyrostlo, když vidí, jak je žádaná. To je super :-) Až mimísek povyroste, půjde si jeho maminka dělat to, co ji baví :-)
Během dneška jsem potkala dva muže, kteří mi byli přesně můj typ. Jaj. Už dlouho mě nikdo cizí nepozval na rande... Ne že bych s někým jiným než s Chlapcem na rande jít chtěla, odmítla bych, spíš jde o ten akt zájmu. A taky trochu o ten adrenalin, napětí z neznámého. Tohle mě na seznamování a flirtování baví asi nejvíc. Jenže teďka jsem to pochopitelně omezila. Nestěžuju si, jsem vděčná za svého milého, ale nezvyk to docela je.
Dopoledne mi mega moc zvedl náladu telefonát s Chlapcem. Po několika dnech jsem ho zase slyšela. Strašně moc se těším na zítra a naše rande v poklidu našeho bytu, protože jako marod nikam moc trajdat nechci. Budem se koukat na film a bude to moc fajn :-) Chybí mi.
Taky moc ráda vzpomínám na víkend strávený u rodičů. V sobotu ráno jsem měla nádherný budíček. Přišla si se mnou povídat mamka. Ne že bych z toho byla v okamžiku nuceného probrání se nadšená, ale pak to bylo fajn. Za chvíli přišel taťka. A tak jsem ležela v posteli (po té oslavě narozenin ještě trochu nevyspalá:-) a naši se nahřívali u radiátoru a povídali jsme. Krása :-)
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Komentáře obsahující invalidní prvky budou editovány, lépe smazány :)