Je zima
Ale ani ne ladovská, ani příjemná.
Pod nohama mi křupal sníh s náledím akorát v sobotu, ranní cestou z večerně-noční oslavy narozenin jednoho kamaráda z naší partyje. Oslava narozenin byla fajn, pokecali jsme, viděla jsem jejich krásné dvouměsíční miminko, neopila jsem se, paráda. Jenže už od čtvrtečního sprintu z vlaku na rozjezd (ze čtvrtého nástupiště se člověk před vlakáč během tří minut obyč chůzí nedostane) jsem pokašlávala. Takže kašel zesílil.
Je to k vzteku. Dneska ráno jsem se vzbudila se záchvatem kašle už v pět. Jakžtakž ustal kolem sedmé, po budíku. Tak jsem si ještě nad rámec, pochopitelně neplánovaně, přispala. Zítra si to nebudu moct dovolit, hned na ráno mám domluvenou schůzku. A pozítří taky. Chvála sebemrskačství! Z dnešní schůzky mám smíšené pocity. Sice jsem tam plánovaně šla sedět jako páté kolo u vozu, přesto mi přišlo, že dotazovaná byla vřelejší ke mně, než k mému sympatickému kolegovi, který tu schůzku vedl. Nejde mi to moc do hlavy. Nicméně jsem šla trochu do sebe a hnedka poté jsem navštívila papírnictví, abych se vybavila schůzkovými pomůckami na úrovni. Žel, A4kový blok v kroužkové vazbě ani nic podobného se mi teď do kabelky narvat nepovedlo. Takže zítra bude zas lehká improvizace a výhledově si asi pořídím nějakou tašku na dokumenty. Nebo mega velkou kabelku.
Jinak co se týče mých potenciálních zaměstnavatelů, tak si na mě ani jeden zatím neudělal čas, aby mi udělal dechberoucí nabídku, z které budu jásat a radovat se tři dny a tři noci. Prostě furt nevím, jestli, kde a za kolik mě chcou. Maj čas, že jo. Podepsala jsem aspoň další dohodu...
Stejně je to zvláštní, jak člověk pár dní zapomene na nějaké ovoce a jsou tady tyhle radosti. Fičím aktuálně na Tussinu, Drillu a kloktání Stopanginu, hrkla jsem do sebe po chvíli napařování se pod ručníkem nad hrnkem taky silný zázvorový čaj a pod peřinou už za mě pracuje horký termofon. Včera mi trochu do začátku ulevil, ale konečné slovo měla stejně až další deka. Připadám si v těchto dnech v posteli jako hamburger. Spím v pyžamu a teplém svetru na dece, na sobě mám deku číslo dvě, na ní deku číslo tři, teplý spacák a od včerejška deku číslo čtyři. A stejně mám problém se aspoň trochu zahřát. Už mi zbývá jenom deka na žehlení. Možná bych ji dneska mohla testnout rovnou.
Od čtvrtka jsem neviděla Chlapce a děsně se mi stýská. Byl by to mimo jiné on, kdo by sadu čerstvých pupínků na mém obličeji označil za příznak mládí a dobrého promašťování pokožky, která jen tak nezestárne. A objal by mě... Ne kvůli pupínkům, jenom tak... Hm, mám inspiraci na hezký sen. Dobrou noc :-)
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Komentáře obsahující invalidní prvky budou editovány, lépe smazány :)